Minulý týden jsme byli na přezkoušení, našem prvním. A od té doby, když slyším slovo přezkoušení, objeví se mi úsměv na tváři. Proč? Protože to bylo moc prima. Ačkoliv Vojta ze začátku byl spíš jako malé štěňátko které se snaží vlézt svému majiteli pod svetr před velkým medvědem. Ale protože jsme se ocitli ve skvělé škole se skvělými lidmi, tak mu nikdo neříkal žádné obvyklé fráze těchto situací alá seš už velkej přece by ses nestyděl. Jeho nedůvěra v novou situaci byla pojata s respektem a tak mu naše přezkušující podala magformers, jestli si nechce zatím hrát a ona by se podívala co jsme sebou přinesli. Vojta zabavil své mrskající se nervózní tělo a naše laskavá přezkušující si prohlížela portfolio. Vojta byl rád, že se pozornost odvrátila od něj a tak neměl problém občas podat komentář k portfoliu.

Po tom, co přezkoušení skončilo, pustila se i naše přezkušující do skládání magformersu a vznikla z toho zajímavá zábava pro Vojty, kdy si hráli na mimozemšťany, kteří se krmili čokoládkama a plivali brokolici. Myslím že na příští přezkoušení půjde s ohromným nadšením a těšením, jak si tam opět užije zábavu.

Jsem moc vděčná za domácí vzdělávání, když si představím různé školní zkoušení u tabule se sevřeným žaludkem, strachem aby člověk neřekl něco špatně a touto milou zkušeností. Stále se mi potvrzuje, že cesta, kterou jsme si vybrali, je tou nejlepší pro nás a jsem za ní moc vděčná.

Venku plískanice, já dobírám antibiotika a přemýšlím kam ty poslední týdny zmizely.  Týdeníčky měly opět pohov, tak nějak jsem to cítila, že potřebuji pohov i já. Nejspíš jsem nereagovala dostatečně intenzivně a proto mě ještě pro jistotu přibrzdila nemoc až do úplného zastavení, jak už se to tak stává, když člověk dělá věci napůl.
Minulý týden jsem byla v naší kmenové škole popovídat si o přezkoušení, protože ač vím, že jsme si pro nás vybrali tu nejlepší školu, tak červík blížícího se ledna hlodal spolu s tím, kolik věcí pak čte člověk na internetu z řad domškoláků co všechno ještě musí stihnout, nestíhají, dohánějí nebo už nedoženou. Byla jsem si tedy obalit své pochybnosti pocitem, že všechno je jak má být a podařilo se.  Jsem neskutečně vděčná za možnost domácího vzdělávání, za naší kmenovou školu, za to jaký kus práce Vojta udělal aniž bych ho do něčeho musela tlačit. Obzvlášť po tom, co jsme šli dnes kolem místní základky a uvědomila jsem si, jak to mají ostatní děti.  Vojta koukal do oken kde měli zrovna přestávku, neodpustila jsem si dotaz, jestli by tam nechtěl být s nimi. Vysypala se na mě lavina pádných argumentů proč rozhodně ne (ten kluk v tom má prostě jasno 🙂 ). Pak mi ještě doma pověděl, že je rád, že má kamaráda domškoláka se kterým se často vidí, že ty dotazy lidí na školu jsou divný. Naprosto ho chápu, všichni automaticky předpokládají, že chodí do školy a když už někomu člověk vysvětlí, že se Vojta učí doma, začnou přicházet dotazy, tipu: „tak co jsi se dnes naučil“, nebo: „už ses dneska učil?“ , popřípadě: „baví tě víc matika nebo čeština?“ Vojta většinou jen otočí oči v sloup, nechápe co s tím všichni mají, proč je to pro ně takové téma.  My si doma neříkáme že máme čtení, prostě si veme knížku a jde si číst když má chuť, neříkáme si, že si dáme psaní ale veme papír a napíše dopis kamarádovi, recept, nákup, nebo co je dle něj potřeba. Nemáme hodinu matiky ale počítá kolik peněz mu chybí na ty boby s volantem, kolik by potřeboval, kdyby je chtěl koupit pro kamarády, počítá kolik mi mají vrátit v obchodě, počítá kolik bodů má při hře (většina deskových her souvisí s počítáním).
Je krásný žít bez známek a stresů z domácích úkolů, tím neříkám že nemá domácí vzdělávání i svoje nevýhody (jo občas si lezem na nervy a někdy bych brala den ticha 😀 ), ale pro nás ty výhody stále převažují.

Vojta bruslil, psal, četl, počítal, běhal po venku, hrál karty a deskovky. Tak nějak běžné činnosti v různou dobu, v různém provedení. Co ovšem ovládlo tento týden ve velkém je Minecraft.
Ani nevím kde k němu kdysi přišel, myslím že už jako předškolák si ho náhodou našel na youtubu a evidentně ho velmi učaroval (nejspíš tak jako každé dítě a možná i spoustu dospělých). Tenkrát jsme ho tak trochu odbyli s tím, že musí umět číst aby si mohl alespoň přečíst co po něm ta hra chce. A teď to přišlo. Vojta přišel. S tím že už číst umí a že je tedy čas ten Minecraft nainstalovat. Chvíli jsem váhala, ale evidentně byl schopen odkývat cokoliv jen aby tu vysněnou hru měl. Tak tedy Minecraft přišel i k nám domů.

Nejdříve jsme zkusili neplacenou zkušební verzi kde toho moc k nastavování není, abychom aspoň koutkem oka shlédli, co na té hře je tak úžasného. No, náš táta hru rychle vzdal po tom, co ho dvakrát zlikvidovali zombíci. Vojta ale téměř okamžitě přišel s taktikou jak na ně vyzrát a hru si docela užíval. Tak tedy přišla chvíle nainstalovat „ostrou“ verzi, kde si člověk může navolit spoustu věcí.  Vojta hraje verzi budovatelskou (bez zombíků a jiných příšer ty tam mít nechtěl), zatím zkouší co všechno se dá a nedá dělat.
Chtěla jsem mu ulehčit práci aby vše lépe pochopil, koukli jsme na nějaká videa pro začátečníky na youtube a pak mi to došlo. Ten chlapík na videu tvrdil, že se hra nedá začít hrát bez toho, aniž by člověk věděl alespoň základy od někoho jiného (Vojta to uplně v pohodě hrál), pán na videu ukazoval jak se vypořádat se zombíky (Vojta měl ale uplně jinou taktiku a taky mu vycházela), pán na videu ukazoval jak se vyrábí nástroje (Vojta je ale získával i jinak).

Minecraft je vlastně jako vzdělávání, je spoustu způsobů jak se jim dá projít. Buď člověk může zabřednout do vyjetých kolejí  s tím, že takto je to správně, protože to někdo říkal a jinak se to vymyslet nedá. Nebo může experimentovat, zkoušet, vyhodnocovat, poučit se ze svých chyb a najít spoustu jiných zajímavých kreativních řešení.

Trošku jsme se odmlčeli. Rýmička nám tady proběhla a donutila nás, nebo spíš hlavně mě zpomalit, zastavit se, rozhlédnout se  a zírat.

Když byl nemocný Vojta, přišle k nám závan tvoření a neustále se tady malovalo, lepilo, stříhalo, máme několik obrázků ze zažehlovacích korálek. Vojta má novou výzdobu v pokoji ze svých malůvek a aut ze zažehlovacích korálek přilepených oboustranou lepící páskou (v poslední době velmi důležitá věc v naší domácnosti).
Pak jsem onemocněla já a bylo pro mě velmi zajímavé pozorovat jak spolu kluci komunikují. Zjistila jsem, že už mě u svých sporů tolik nepotřebují, dokážou si vykomunikovat spoustu věcí mezi sebou sami, funguje tu empatie. Nemoci jsou někdy vlastně docela fajn, až na tu kupu prádla, nepořádku a nedodělaných věcí :-).

Mezitím Vojta povýšil čtení na činnost, kterou dělá s ohromným nadšením. Vymyslel, že si budou s kamarádem domškolákem psát dopisy. Píší tedy a rodiče jim dělají pošťáky 🙂 .
Pan Google nám poradil kolik nul má triliarda nebo sextilion, protože Vojty neustále zajímalo co je dál a dál za číslice. Zjistili jsme také, že díky krátké a dlouhé škále se na tato označení nedá moc spoléhat, protože v anglicky mluvících zemích to mají jinak.
Vojta přišel jeden den s tím, že vyrobil zvíře. Donesl mi několik stlučených desek hřebíčky a fakt to vypadá jako zvíře! Prý musí dodělat detaily, tak čekám co z toho ještě vyleze. Hřebíčků tam má zatlouklých asi 100, budu doufat, že je vzal od někud, kde už nebudou potřeba :-).
Momentálně rozebírá starou troubu, kterou si domluvil od souseda, co ji měl už nachystanou do sběrnýho dvora (takový poklad a do sběrnýho dvora, to by Vojta nepřežil).
Včera jsme vytáhli ze dna skříně Monopoly, tu verzi od 8 let. Musím říct, že ho k mé smůle baví, mě vůbec.  Jedinou útěchou je fakt, že si s nadšením dvě hodiny přepočítává kolik mám vrátit. Když by náhodou měl dát přesně, tak dá raději víc, abych mu vrátila drobáky, jinak to prý není taková zábava :-). Takže tu máme počty v desítkách, stovkách i tisících, jen fakt netuším jak toto dát do portfolia 🙂

Vzhůru tedy do listopadu bez nemocí, bez nepořádku všude, bez nedodělané práce,  s nadšením a humorem….  Nebo alespoň bez těch nemocí, s tím ostatním se poperem :-).

Začínám mít ráda pondělky a tak i tento překvapil. Vojta ráno přišel a oznámil mi, že má jako plán na tento měsíc naučit se malý písmena (zatím čte a píše jen s velkýma). Tak jsme si sedli a popřemýšleli jak na to, z několika variant nakonec vybral opět dřevěný písmena, sice chtěl začít hned ale prý nakonec počká až dojdou poštou.
V úterý jsme odjeli na třídenní výlet do Olomouce, na hotelu si zahráli bowling a v oblíbenosti vedl hotelový bazén, kde se Vojtovi poprvé podařil dvojitý kotoul pod vodou, měl obrovskou radost. Začínám mít pocit že někde tajně ukrývá žábry, už teď je s potápěním dál než jsem kdy byla já.
Navštívili jsme Zoo v Olomouci kde nás nejvíc překvapil Psoun prériový a jeho volný výskyt v několika venkovních výbězích, Vojta byl nejvíc unešený z Jaguára.
Hit výletu byla jednoznačně Pevnost poznání. Trochu nás zarazilo proč mají permanentky, ale když jsme byli uvnitř, tak jsme rychle pochopili. Bydlet blíž,  permanentky si pořídíme také. Tohle úžasné místo si zaslouží vlastní příspěvek, vytvořila jsem proto sekci výlety a napíšu více zde.

Po návratu už na nás čekal balíček s písmeny a od té doby Vojta skládá a skládá, k tomu přišla matematika pro druhý ročník, kterou jsme hned prohlédli a po pár příkladech z poslední strany zjistili, že Vojta vše spočítá. Tak snad si v ní najde alespoň něco, co ho po chvíli neomrzí.

V krabici s portfoliem máme pár listů ze srpna a ke konci září vypadá že snad něco přibude 🙂 . Tento týden venku dost přituhlo a ačkoliv se Vojta snažil ještě začátkem týdne běhat venku v trenýrkách, zatímco kolemjdoucí chodili v bundách, nakonec naznal, že bude lepší se začít oblékat a dokonce i obouvat.  No a když už je venku ráno při 0 stupních taková zima, že se ani Vojtovi ven nechce, začínaj se dít podivný věci. Venkovní lákadla, jako kladiva, hřebíky, pilky, hromada hlíny, sekačka a podobně, je potřeba nahradit něčím jiným.
Hned v pondělí tedy přišel s nápadem, že nám bude pouštět písničky, které taky zpíval a vzhledem k tomu, že vidí matiku ve všem, začal psát aspoň na papír pořadí písniček, zatímco jsme s mladším bráchem tancovali (hudebka,matika a psaní v jednom). Dostala jsem poté za úkol sehnat CD alespoň se 40 písničkami, protože u tohoto skončil na čísle 15 a to je málo. Pak s bráchem uklidili s Vojtovým velením celý obývák a jejich herničku, což se stalo poprvé v jejich životě a tajně doufám že ne naposled. Odpoledne Vojty napadlo namalovat tátovi obrázek, přibyl vzkaz a dali jsme ho do schránky jako překvápko.
Z her jsme začali hrát opět oblíbené Kingdomino a já zjistila že se čím dál svižněji orientuje v násobení. S tím souvisí i jeho naléhání ať pořídím učebnici Hejného pro druháky, protože chce počítat konečně něco pro něj. Takže ve čtvrtek jsme udělali dvojstránku opakování prvního ročníku co je vzadu v učebnici pro prvňáky (hurá něco do portfolia), ještě nám dvojstránka zbývá  a pak má slíbený, že objednám další díl.
Koncem týdne se opět oteplilo a tak se i Vojta přesunul ven za svými projekty a vynálezy ze starýho harampádí, mě nezbývá než čekat na podzimní plískanice, věřím že se pak ta zatracená krabice bude plnit rychleji 🙂

Hned v pondělí jsme byli v knihovně původně pro jednu knížku. Jako vždy se nepovedlo a donesli jsme domů několik knížek a her. Jednou z nich bylo IQ PUZZLE, které jsem už párkrát viděla na nějakých domškoláckých setkáních, konečně jsme mohli odzkoušet doma v klidu, hra má docela úspěch u všech členů rodiny. Pak Vojta chňapl po Cirkusu na kolečkách, který už jsme doma měli, ale evidentně touto hrou ještě není dostatečně nasycen.  A když už jsme u her, v týdnu dorazilo Abaku . V jedné z recenzí jsem četla že je to hra pro děti matfyzáků (paní asi počítání moc nebavilo), ale můžu s klidem říct, že je to hra pro každé dítko, které baví čísla.
Ve středu jsme si udělali celodenní výlet do Vyškova. Jejich zoo park máme moc rádi, trasa je nenáročná, zvířátek dost, uprostřed Vojtův oblíbený bagřík a v budově model přehrady, kde si děti můžou napumpovat vodu a vyzkoušet jak přehrada funguje.  Vzhledem k hezkému počasí jsme jeli i vláčkobusem do Dinoparku, z dálky jsme tipovali u každého dina jestli je býložravec nebo masožravec a pak u tabulky zkoumali jak jsme se trefili, jakou měli délku nebo výšku. Mají zde i 4D kino ale to už jsme nestihli, třeba příště.
Vojta se poslední dny vrhl na čtení (těší se až bude u pohádek uspávat on nás, zatím to funguje z opačné strany), knížky které máme pro první čtení jsou zde. Vtipný mi přijde , že se v klidu zastaví v polovině slova a místo čtení začne počítat který slovo ze stránky je nejdelší aneb matematika všude kam se podíváš 🙂