Vojta bruslil, psal, četl, počítal, běhal po venku, hrál karty a deskovky. Tak nějak běžné činnosti v různou dobu, v různém provedení. Co ovšem ovládlo tento týden ve velkém je Minecraft.
Ani nevím kde k němu kdysi přišel, myslím že už jako předškolák si ho náhodou našel na youtubu a evidentně ho velmi učaroval (nejspíš tak jako každé dítě a možná i spoustu dospělých). Tenkrát jsme ho tak trochu odbyli s tím, že musí umět číst aby si mohl alespoň přečíst co po něm ta hra chce. A teď to přišlo. Vojta přišel. S tím že už číst umí a že je tedy čas ten Minecraft nainstalovat. Chvíli jsem váhala, ale evidentně byl schopen odkývat cokoliv jen aby tu vysněnou hru měl. Tak tedy Minecraft přišel i k nám domů.

Nejdříve jsme zkusili neplacenou zkušební verzi kde toho moc k nastavování není, abychom aspoň koutkem oka shlédli, co na té hře je tak úžasného. No, náš táta hru rychle vzdal po tom, co ho dvakrát zlikvidovali zombíci. Vojta ale téměř okamžitě přišel s taktikou jak na ně vyzrát a hru si docela užíval. Tak tedy přišla chvíle nainstalovat „ostrou“ verzi, kde si člověk může navolit spoustu věcí.  Vojta hraje verzi budovatelskou (bez zombíků a jiných příšer ty tam mít nechtěl), zatím zkouší co všechno se dá a nedá dělat.
Chtěla jsem mu ulehčit práci aby vše lépe pochopil, koukli jsme na nějaká videa pro začátečníky na youtube a pak mi to došlo. Ten chlapík na videu tvrdil, že se hra nedá začít hrát bez toho, aniž by člověk věděl alespoň základy od někoho jiného (Vojta to uplně v pohodě hrál), pán na videu ukazoval jak se vypořádat se zombíky (Vojta měl ale uplně jinou taktiku a taky mu vycházela), pán na videu ukazoval jak se vyrábí nástroje (Vojta je ale získával i jinak).

Minecraft je vlastně jako vzdělávání, je spoustu způsobů jak se jim dá projít. Buď člověk může zabřednout do vyjetých kolejí  s tím, že takto je to správně, protože to někdo říkal a jinak se to vymyslet nedá. Nebo může experimentovat, zkoušet, vyhodnocovat, poučit se ze svých chyb a najít spoustu jiných zajímavých kreativních řešení.

Trošku jsme se odmlčeli. Rýmička nám tady proběhla a donutila nás, nebo spíš hlavně mě zpomalit, zastavit se, rozhlédnout se  a zírat.

Když byl nemocný Vojta, přišle k nám závan tvoření a neustále se tady malovalo, lepilo, stříhalo, máme několik obrázků ze zažehlovacích korálek. Vojta má novou výzdobu v pokoji ze svých malůvek a aut ze zažehlovacích korálek přilepených oboustranou lepící páskou (v poslední době velmi důležitá věc v naší domácnosti).
Pak jsem onemocněla já a bylo pro mě velmi zajímavé pozorovat jak spolu kluci komunikují. Zjistila jsem, že už mě u svých sporů tolik nepotřebují, dokážou si vykomunikovat spoustu věcí mezi sebou sami, funguje tu empatie. Nemoci jsou někdy vlastně docela fajn, až na tu kupu prádla, nepořádku a nedodělaných věcí :-).

Mezitím Vojta povýšil čtení na činnost, kterou dělá s ohromným nadšením. Vymyslel, že si budou s kamarádem domškolákem psát dopisy. Píší tedy a rodiče jim dělají pošťáky 🙂 .
Pan Google nám poradil kolik nul má triliarda nebo sextilion, protože Vojty neustále zajímalo co je dál a dál za číslice. Zjistili jsme také, že díky krátké a dlouhé škále se na tato označení nedá moc spoléhat, protože v anglicky mluvících zemích to mají jinak.
Vojta přišel jeden den s tím, že vyrobil zvíře. Donesl mi několik stlučených desek hřebíčky a fakt to vypadá jako zvíře! Prý musí dodělat detaily, tak čekám co z toho ještě vyleze. Hřebíčků tam má zatlouklých asi 100, budu doufat, že je vzal od někud, kde už nebudou potřeba :-).
Momentálně rozebírá starou troubu, kterou si domluvil od souseda, co ji měl už nachystanou do sběrnýho dvora (takový poklad a do sběrnýho dvora, to by Vojta nepřežil).
Včera jsme vytáhli ze dna skříně Monopoly, tu verzi od 8 let. Musím říct, že ho k mé smůle baví, mě vůbec.  Jedinou útěchou je fakt, že si s nadšením dvě hodiny přepočítává kolik mám vrátit. Když by náhodou měl dát přesně, tak dá raději víc, abych mu vrátila drobáky, jinak to prý není taková zábava :-). Takže tu máme počty v desítkách, stovkách i tisících, jen fakt netuším jak toto dát do portfolia 🙂

Vzhůru tedy do listopadu bez nemocí, bez nepořádku všude, bez nedodělané práce,  s nadšením a humorem….  Nebo alespoň bez těch nemocí, s tím ostatním se poperem :-).