Vojta bruslil, psal, četl, počítal, běhal po venku, hrál karty a deskovky. Tak nějak běžné činnosti v různou dobu, v různém provedení. Co ovšem ovládlo tento týden ve velkém je Minecraft.
Ani nevím kde k němu kdysi přišel, myslím že už jako předškolák si ho náhodou našel na youtubu a evidentně ho velmi učaroval (nejspíš tak jako každé dítě a možná i spoustu dospělých). Tenkrát jsme ho tak trochu odbyli s tím, že musí umět číst aby si mohl alespoň přečíst co po něm ta hra chce. A teď to přišlo. Vojta přišel. S tím že už číst umí a že je tedy čas ten Minecraft nainstalovat. Chvíli jsem váhala, ale evidentně byl schopen odkývat cokoliv jen aby tu vysněnou hru měl. Tak tedy Minecraft přišel i k nám domů.

Nejdříve jsme zkusili neplacenou zkušební verzi kde toho moc k nastavování není, abychom aspoň koutkem oka shlédli, co na té hře je tak úžasného. No, náš táta hru rychle vzdal po tom, co ho dvakrát zlikvidovali zombíci. Vojta ale téměř okamžitě přišel s taktikou jak na ně vyzrát a hru si docela užíval. Tak tedy přišla chvíle nainstalovat „ostrou“ verzi, kde si člověk může navolit spoustu věcí.  Vojta hraje verzi budovatelskou (bez zombíků a jiných příšer ty tam mít nechtěl), zatím zkouší co všechno se dá a nedá dělat.
Chtěla jsem mu ulehčit práci aby vše lépe pochopil, koukli jsme na nějaká videa pro začátečníky na youtube a pak mi to došlo. Ten chlapík na videu tvrdil, že se hra nedá začít hrát bez toho, aniž by člověk věděl alespoň základy od někoho jiného (Vojta to uplně v pohodě hrál), pán na videu ukazoval jak se vypořádat se zombíky (Vojta měl ale uplně jinou taktiku a taky mu vycházela), pán na videu ukazoval jak se vyrábí nástroje (Vojta je ale získával i jinak).

Minecraft je vlastně jako vzdělávání, je spoustu způsobů jak se jim dá projít. Buď člověk může zabřednout do vyjetých kolejí  s tím, že takto je to správně, protože to někdo říkal a jinak se to vymyslet nedá. Nebo může experimentovat, zkoušet, vyhodnocovat, poučit se ze svých chyb a najít spoustu jiných zajímavých kreativních řešení.