Venku plískanice, já dobírám antibiotika a přemýšlím kam ty poslední týdny zmizely.  Týdeníčky měly opět pohov, tak nějak jsem to cítila, že potřebuji pohov i já. Nejspíš jsem nereagovala dostatečně intenzivně a proto mě ještě pro jistotu přibrzdila nemoc až do úplného zastavení, jak už se to tak stává, když člověk dělá věci napůl.
Minulý týden jsem byla v naší kmenové škole popovídat si o přezkoušení, protože ač vím, že jsme si pro nás vybrali tu nejlepší školu, tak červík blížícího se ledna hlodal spolu s tím, kolik věcí pak čte člověk na internetu z řad domškoláků co všechno ještě musí stihnout, nestíhají, dohánějí nebo už nedoženou. Byla jsem si tedy obalit své pochybnosti pocitem, že všechno je jak má být a podařilo se.  Jsem neskutečně vděčná za možnost domácího vzdělávání, za naší kmenovou školu, za to jaký kus práce Vojta udělal aniž bych ho do něčeho musela tlačit. Obzvlášť po tom, co jsme šli dnes kolem místní základky a uvědomila jsem si, jak to mají ostatní děti.  Vojta koukal do oken kde měli zrovna přestávku, neodpustila jsem si dotaz, jestli by tam nechtěl být s nimi. Vysypala se na mě lavina pádných argumentů proč rozhodně ne (ten kluk v tom má prostě jasno 🙂 ). Pak mi ještě doma pověděl, že je rád, že má kamaráda domškoláka se kterým se často vidí, že ty dotazy lidí na školu jsou divný. Naprosto ho chápu, všichni automaticky předpokládají, že chodí do školy a když už někomu člověk vysvětlí, že se Vojta učí doma, začnou přicházet dotazy, tipu: „tak co jsi se dnes naučil“, nebo: „už ses dneska učil?“ , popřípadě: „baví tě víc matika nebo čeština?“ Vojta většinou jen otočí oči v sloup, nechápe co s tím všichni mají, proč je to pro ně takové téma.  My si doma neříkáme že máme čtení, prostě si veme knížku a jde si číst když má chuť, neříkáme si, že si dáme psaní ale veme papír a napíše dopis kamarádovi, recept, nákup, nebo co je dle něj potřeba. Nemáme hodinu matiky ale počítá kolik peněz mu chybí na ty boby s volantem, kolik by potřeboval, kdyby je chtěl koupit pro kamarády, počítá kolik mi mají vrátit v obchodě, počítá kolik bodů má při hře (většina deskových her souvisí s počítáním).
Je krásný žít bez známek a stresů z domácích úkolů, tím neříkám že nemá domácí vzdělávání i svoje nevýhody (jo občas si lezem na nervy a někdy bych brala den ticha 😀 ), ale pro nás ty výhody stále převažují.