Minulý týden jsme byli na přezkoušení, našem prvním. A od té doby, když slyším slovo přezkoušení, objeví se mi úsměv na tváři. Proč? Protože to bylo moc prima. Ačkoliv Vojta ze začátku byl spíš jako malé štěňátko které se snaží vlézt svému majiteli pod svetr před velkým medvědem. Ale protože jsme se ocitli ve skvělé škole se skvělými lidmi, tak mu nikdo neříkal žádné obvyklé fráze těchto situací alá seš už velkej přece by ses nestyděl. Jeho nedůvěra v novou situaci byla pojata s respektem a tak mu naše přezkušující podala magformers, jestli si nechce zatím hrát a ona by se podívala co jsme sebou přinesli. Vojta zabavil své mrskající se nervózní tělo a naše laskavá přezkušující si prohlížela portfolio. Vojta byl rád, že se pozornost odvrátila od něj a tak neměl problém občas podat komentář k portfoliu.

Po tom, co přezkoušení skončilo, pustila se i naše přezkušující do skládání magformersu a vznikla z toho zajímavá zábava pro Vojty, kdy si hráli na mimozemšťany, kteří se krmili čokoládkama a plivali brokolici. Myslím že na příští přezkoušení půjde s ohromným nadšením a těšením, jak si tam opět užije zábavu.

Jsem moc vděčná za domácí vzdělávání, když si představím různé školní zkoušení u tabule se sevřeným žaludkem, strachem aby člověk neřekl něco špatně a touto milou zkušeností. Stále se mi potvrzuje, že cesta, kterou jsme si vybrali, je tou nejlepší pro nás a jsem za ní moc vděčná.